S členem výboru basketbalového klubu a tiskovým mluvčím USK jsme během vánočních svátků pohovořili na téma dosavadního průběhu sezóny. Řeč byla o úspěších i neúspěších, o McKayovi, Kotasovi a dalších souvislostech…
USK zatím nezažívá úplně ideální sezónu. Rok sice zahájil vysokým vítězstvím v Ostravě, ale v prvním domácím zápase nestačil na Děčín. Poté vysokoškoláci sehráli zápas v Kolíně, kde sice vedli až o dvacet bodů, ale nakonec odešli poraženi. Následně přišlo ještě povinné vítězství na Vyšehradu, ale pak USK prohrál sedm zápasů v řadě. Z mizérie jej dostala až výhra nad Ostravou v domácím prostředí. Toto utkání odstartovalo čtyřzápasovou sérii výher, ve kterých družina trenéra Scalabroniho porazila ještě Děčín venku, Kolín a Vyšehrad. Po úspěšné šňůře se však USK jako na houpačce klesl znovu do horší nálady. Po výhře na Vyšehradu totiž USK další čtyři zápasy znovu prohrál. Jmenovitě v Brně, Nymburce, v Prostějově a doma s Pardubicemi. Do poloviny soutěže chybí týmu kolem McKaye, Forda, Kotase a spol. sehrát utkání v Novém Jičíně, doma s Opavou a na palubovce v Poděbradech.
ProBasket: Kolik výher by vás v klubu z následujících tří zápasů uspokojilo?
PJ: Pro nás je pochopitelně povinností vyhrávat zápasy s týmy umístěnými v nižších patrech tabulky, takže budeme chtít uhrát dvě výhry. Navíc zápas v Novém Jičíně ukončí sérii zápasů s těžšími soupeři a počínaje zápasem s Opavou nás čeká několik utkání s relativně snadnějšími soupeři a v těchto zápasech budeme muset bezpodmínečně vyhrávat.
ProBasket: Máš dojem, že na týmu zanechal stopy ten ztracený zápas v Kolíně? Pokud byste to utkání dotáhli k výhře, hráčům to mohlo pomoci před tou těžkou domácí sérii zápasů a mohli třeba někoho ze silných týmů zaskočit. Takhle jim to naopak srazilo sebevědomí.
PJ: Je to všechno bohužel jen kdyby. Sport je živý organismus. Nicméně pravda je, že když se někde nečekaně vyhraje nebo naopak nečekaně prohraje, tak to daný celek může ovlivnit nejen na nejbližší období, ale třeba i na celou sezónu. Kolín tou dobou nabíral sílu a případná výhra nad dobrým týmem by nám asi opravdu pomohla. Mohli jsme se odrazit ke mnohem sebevědomějšímu vystupování a tím se dostat do situace podobné té v loňské sezóně. Tam jsme chytili start a měli jsme výborný začátek sezóny. Letos to bylo bohužel naopak obráceně.
ProBasket: Po výhře nad Vyšehradem ve čtvrtém kole přišla šňůra sedmi porážek v řadě. Jak vám tou dobou bylo? Přemýšleli jste o nějakých změnách, ať už na lavičce nebo mezi hráči?
PJ: Já nerad pracuji s řetězy typu 0-7 nebo 7-0. Všechno je relativní a vždy záleží na rozlosování. Letos to bylo tak, že los byl od pátého kola velmi těžký a k tomu se nám nepovedly jeden až dva zápasy, z čehož rázem vznikla šňůra, která opravdu vypadala hrozivě. My jsme však kromě zápasu s Poděbrady neměli nečekané ztráty. Je však zřejmé, že takové negativní výsledky družstvo ovlivní a začínají se na všech frontách hledat příčiny. My ale nejsme a nechceme být klubem, který dělá radikální změny ze dne na den. Náš tým je mladý, přišli do něj noví hráči včetně obou Američanů, takže my jsme se spíše snažili najít ideální role pro všechny hráče, stabilizovat stávající kádr a vhodným způsobem ho motivovat do dalších bojů.
ProBasket: U Američanů pojďme chvíli zůstat. Výkony Mylese McKaye, nejlepšího střelce MNBL, významným způsobem hru USK ovlivňují. Bývá mu občas vyčítána přílišná sobeckost, nicméně poslední dobou přece jen hraje kolektivněji. Jak jste s ním tedy nyní spokojeni?
PJ: Myles má navenek dvě tváře. Je fakt, že občas hraje dost individuálně, což ten tým trochu rozbourává. Na druhou stranu se jedná o 
hráče, který má na českou ligu neuvěřitelné herní a střelecké dovednosti. Je to typ hráče, kterého mezi českými hráči často postrádáme. To znamená borce, který to ve vypjatých chvílích zápasů vezme bez okolků na sebe a je schopen dát důležitý koš. Je třeba si také připomenout, že Myles přišel do Evropy přímo z univerzity a neměl příliš velké tušení o tom, co to je týmová hra. Byl zvyklý hrát individuálně a to se po něm také žádalo. Vyčítat mu jeho občasné přílišné spoléhaní na sebe sama mu ale můžu vyčítat jen do té míry, do jaké má v týmu nějakou konkurencí v hráčích, kteří mají podobné skórovací schopnosti jako on. A takových hráčů, kteří by na sebe byli ochotni v klíčových okamžicích zápasu vzít zodpovědnost, u nás bohužel moc není. Proto jde většina míčů v útoku přes něj. Na nás je, abychom dokázali obě dvě jeho tváře skloubit a využít je pro dobro týmu. Musíme také pokračovat v tvoření rolí pro jednotlivé hráče tak, aby ten tým fungoval co nejefektivněji.
ProBasket: Jakým způsobem zatím v klubu nahlížíte na dosavadní výkony Forda?
PJ: Já osobně se na jednotlivé hráče nedívám jen z pozice herních výkonů, ale také z pozice člověka, který ví, jakým způsobem se daný hráč odráží v rozpočtu našeho klubu. Proto se mé a potažmo celé naše hodnocení často liší od pohledu diváka, kterého v danou chvíli zajímá jen výkon.
Je však zřejmé, že Ford má z hlediska herního pojetí blíže k pozici vyššího křídla než klasického podkošového hráče. Není to hráč, který by byl předurčen k černé práci pod košem. Je však skvělý při doskakování. Díky skvělé orientaci pod oběma koši posbírá mnoho odražených míčů, čímž našemu celku velmi pomáhá. Na druhou stranu je na můj vkus někdy až příliš neuniverzální. Někdy se o něj nemůžeme ve všech fázích zápasů stoprocentně opřít, což nám vzhledem k tomu, že nemáme pod košem jinou alternativu, často ve hře hráčů v dolním postavení činí nemalé problémy.
ProBasket: Co výkony dalších hráčů? Konkrétně třeba kapitána týmu Kotase?
PJ: Obecně řečeno, s výkony hráčů v týmu stoprocentně spokojeni nejsme. Ohledně herního výkonu Lukáše musím říci, že jeho role je velmi obtížná. Z předcházejících sezón byl zvyklý, že většina míčů v útoku šla přes něj. Teď tuto roli převzal McKay a na výkonu Lukáše se to muselo projevit. Na druhou stranu McKay je slabší v obranných schopnostech a to je naopak Lukášova doména. Je to černá práce, kterou diváci a fanoušci často nevidí. My však o těchto Kotasových schopnostech velmi dobře víme. Hráč jeho kvalit ale současně nemůže mít nedostatečnou neefektivitu v útoku. Pokud on jako lídr nebude v útoku více vidět, budeme další zápasy vyhrávat velmi ztuha.
ProBasket: Jak uvnitř klubu hodnotíte současné umístění v tabulce? Spokojenost asi panovat nemůže, ale z hlediska reálného očekávání – odpovídá ta pozice předsezónním prognózám?
PJ: Já tabulku v průběhu sezóny moc nevnímám. Důležitá pro mě bude až po konci základní části. Je férové si však přiznat, že ta očekávání byla vyšší. Naše cíle jsou totiž jasné a neměnné. V druhé polovině sezóny tak budeme muset dohánět ztráty, které jsme nabrali v některých utkáních první části sezóny. Jedním z důvodů naší dílčí nespokojenosti jsou také výkony našich mladých hráčů. Je potřeba si přiznat, že také zatím zůstávají za očekáváním.
ProBasket: Týká výtka ohledně mladých hráčů jen herních výkonů nebo i třeba přístupu k tréninku a práce během něj?
PJ: Tak pochopitelně, naším cílem nejsou jen samotné výkony při zápasech. Jde o celkovou přípravu a výchovu hráče. Na tréninku je vše v pořádku. Troufám si říci, že náš tréninkový proces má velmi vysokou kvalitu. Hráči musí ale všechno předvést i v utkání. Teprve potom můžeme říci, že dobrá úroveň tréninků měla smysl a někde se projevila.
ProBasket: Chystáte do druhé poloviny nějakou hráčskou nebo trenérskou změnu?
PJ: Jak už jsem zmínil, nejsme týmem, který by dělal náhlé radikální změny. Máme nějakou pevnou strategii, které se držíme. Na druhou stranu určité dílčí problémy s hráčským kádrem řešíme neustále. Už jen to, že máme velmi úzký kádr přináší občas nějaké nepříjemnosti. Občas se někdo zraní a my pak máme velké komplikace. Nějaká nová řešení tedy hledáme, ale především v rámci našeho klubu.
ProBasket: Poslední otázka: Už před sezónou jste veřejně vyhlásili, že cílem klubu je postup do play off. Nebo vzhledem k filozofii klubu budete spokojeni i když se nepostoupí, ale podaří se zřejmý a nesporný výkonnostní nárůst několika mladých hráčů?
PJ: Je nezbytné zmínit, že nejdůležitější jsou výsledky. Že hráči dobře trénují a zlepšují se je pochopitelně velmi důležité, ale jestli to nebude podpořeno výsledky, tak z toho dobrý pocit mít nemůžeme. Vychováváme hráče, nikoliv tréninkové koně. Tím je dáno, že výkony na hřišti a jejich odraz v tabulce jsou naprosto základním měřítkem úspěchu. Našimi ambicemi nemůže být jen pouhý postup do play off. Uhrát osmé místo a jít v prvním kole na Nymburk, se kterým odehrajeme tři utkání bez reálné šance na vítězství, nemůžeme brát jako úspěch. Musíme se dívat výše. Hráči musí být ambiciózní, musí se chtít dále zlepšovat, jinak ta práce nemá smysl. My se chceme měřit s těmi nejlepšími a chceme být konkurenceschopní.
článek převzat z: www.probasket.cz
