Vrcholného podniku Final Four Euroligy v Paříži se zúčastnili i zástupci USK Future Stars Petr Jachan a hráči Jan Hartman a Tomáš Kyzlink. Kromě vyvrcholení mužské euroligy semifinálovým a finálovým večerem byla prioritou jejich účast na dalším programu. Final Four není jen záležitostí ryze čtyř utkání, ale jde o sportovní a společenský vrchol euroligové sezóny, jehož další součástí je finálový juniorský turnaj Euroleague Nike International Junior Tournament, Player Development Clinic či tradiční Awards Ceremony, vyhlašování individuálních ocenění v předvečer finálového večera. Právě juniorský turnaj byl hlavním zájmem pozornosti Future Stars. Turnaje se zúčastnilo osm týmů rozdělených do dvou skupin po čtyřech, v nichž bojovaly o postup do nedělního finále, kterého se zúčastnili vítězové skupin.
Juniorský turnaj EL
Do finálového turnaje postoupili vítězové čtyř kvalifikačních turnajů během sezóny (Žalgiris Kaunas, FMP, Sevilla, Union Olimpija), pro čtyři týmy byly určeny divoké karty, které dostali tři další finalisté (Malaga, Benetton Treviso, INSEP) a chorvatský KK Split. Největšími favority byly před a v průběhu turnaje obhájce trofeje srbský FMP a litevský Žalgiris. Obě skupiny nabídly atraktivní souboje o vítězství až do posledního utkání. Nejatraktivnějším utkáním byl přímý souboj o první místo v jedné skupině mezi FMP a Unicaja Malaga, dvěma neporaženými týmy. Přestože FMP v roli favorita v průběhu utkání vedl, tak Unicaja dokázala díky zónovému presinku a zónové obraně zastavit a postupně snižovat náskok FMP, který zcela ztratil svůj rytmus a v poslední čtvrtině se dostal dokonce do pětibodového deficitu. Závěr utkání tak nabídl neuvěřitelnou koncovku, ve které FMP prokázal svoji týmovou sílu podpořenou vítěznou mentalitou klíčových hráčů. Tentokrát tuto zodpovědnost na sebe vzal Bogdanovič, který dokázal těžkými střelami a doskoky ve své režii otočit vývoj utkání a poslat tak FMP do velkého finále. A to den poté, co jeden z největších talentů Nenad Miljenovič rozhodl o vítězství FMP nad Splitem v poslední vteřině. Ve druhé skupině mohli do finále postoupit všechny tři týmy kromě Cajasolu. Největší šanci však měli největší favorit Žalgiris Kaunas a INSEP, který měl však na svém kontě těsnou porážku z Union Olimpijí. V přímém souboji nakonec využil svůj potenciál francouzský INSEP, který přehrál fyzicky dominující litevský tým, který těžil se silové hry a střelby z dlouhé vzdálenosti. Francouszký INSEP měl však daleko rozmanitější hráčský kádr, mohl častěji střídat a těžit tak z vysokého tempa utkání.
Finále juniorského turnaje
Do finále se probojovali srbský FMP a domácí INSEP. Finále se hrálo na hlavním kurtu pařížské haly Bercy za slušné návštěvy více než tisícovky diváků a bylo soubojem dvou odlišných týmů. Na jedné straně tým s obrovskou vnitřní silou a mentální silou a odolností jednotlivců a na druhé straně tým s velkým atletickým talentem, basketbalovou kvalitou a vyrovnaným hráčským kádrem. Začátek utkání patřil domácímu INSEPU. Hráči FMP jakoby tentokrát postrádali svoji vítěznou energii. INSEP si od začátku vytvořil náskok, který se sice srbským hráčům podařilo snížit, avšak tentokrát na očekávaný nápor neměli. Francouzský tým dominoval výškovým a atletickým potenciálem, střelbou za tři body, širokým hráčským kádrem, ale i týmovým herním projevem. Oba týmy usilovaly o rychlý přechod do protiútoku a velmi agresivní osobní obranný systém. Efektivita však byla na straně Francouzů. Přestože FMP udržovali dosažitelnou ztrátu, kterou vždy v minulých utkáních dokázali závěrečným náporem eliminovat, tak tentokrát nedokázali najít efektivní zbraně na obrat v utkání. Opory z minulých utkání tentokrát nedokázali převzít zodpovědnost a ani početné publikum fanoušků nepřimělo FMP k tradičnímu agresivnímu náporu. Zaslouženě tak domácí tým dosáhl na premiérové vítězství a zapsal se do historie vítězů euroligových juniorských turnajů. MVP turnaje byl vyhlášen 202 cm vysoký francouzský forward INSEPTU Jean-Charles Livio.
Herní trendy
Typové složení hráčských kádrů vychází z mimořádně atleticky disponovaných hráčů. Všechny týmy měly vyrovnané hráčské kádry bez dominance hvězd a s malými výškovými rozdíly mezi posty, tzn. univerzálnost hráčů mezi posty 1 až 5. Samozřejmě v každém týmu byli hráči, kteří měli zodpovědnost za klíčové okamžiky a situace na hřišti (střelba za 3 body, hra 1-1, atd.). Důležitým ukazatelem je činnost a složení realizačních týmů. Všechny týmy měly na lavičce 5 až 7 členů realizačního tým. Každý trenér měl obvykle dva asistenty, kteří měli velmi silnou roli. Byli velmi aktivní jak ve vztahu k hlavnímu trenérovi, tak ve vztahu k hráčům přímo na hřišti. Vše působilo velmi kompaktně. Stejně jako ze zkušeností z minulých mezinárodních akcí dominuje agresivní basketbal jak v obranné fázi, tak v přechodu na útočnou polovinu, útočné fázi a v doskakování. Snaha většiny týmů je realizovat obranu na celé ploše hřiště a to všemi formami – osobní obranou či zónovým presinkem, vždy s prvky maximální agresivity včetně využití rukou. Na obranné polovině převládá osobní obrana, avšak pro změnu tempa či vývoje utkání se využívají prvky aktivní zónové obrany nebo zónového presinku. Útočná hra je primárně založena na využití přechodové fáze, tzv. transition offense s využitím prvků jednoduché hry jeden na jednoho (vnikání do vymezeného území a řešení situací dle reakce obrany), čtení obrany a jednoduchých kombinací clony na hráče s míčem a spolupráce hráčů na periferii a v dolním postavení. Právě z obranného tlaku a snahy o rychlý přechod d protiútoku je nižší úspěšnost střelby za tři body. Ve všech formách je vidět realizace správné techniky v maximálním nasazení. Velká aktivita je věnována doskakování. Většinou více hráčů na obou stranách se aktivně zapojuje do doskakování se silnými prvky atleticismu a agresivity. V porovnání s českým basketbalem je výjimečná efektivita útočné hry, minimalizace ztrát a vítězná mentalita hráčů. Přestože je útočná hra realizována v maximální rychlosti a pod obrannou agresivitou, tak se hráči nedostávají do nekontrolovatelných situací a vždy dokážou danou situaci vyřešit. Rozdíl je patrný i v rychlosti distribuce míče, což vyplývá ze zvládnutí herních činností jednotlivce. V útočné hře převládá jednoduchost před složitými útočnými systémy. Samostatnou kapitolou je technická a atletická vybavenost hráčů a jejich mentální odolnost a vítězná mentalita. Schopnost vzít na sebe zodpovědnost, absolutní nasazení a obětovat se v boji za tým zůstává v porovnání s juniorským turnajem českou slabinou.
Trendy rozhodčích
Rozhodčí byli součástí herního trendu velmi agresivního basketbalu. Jejich přístup odpovídal hernímu projevu - dominanci fyzického basketbalu. Umožnili velmi agresivní hru na míč, pokud byl obránce čelem k hráči s míčem. Stejně tak umožnili velmi důrazné souboje hráčů ve vnitřním prostoru. Vše za předpokladu absolutní snahy ubránit, kontinuální práce nohou v obranném postoji a bez zákeřných zákroků rukama. Hra rukama byla plynulou součástí obrany hráče s míčem. Z toho vyplýval i poměrně malý počet faulů, který často nedosáhl ani počtu 4 za čtvrtinu, v porovnání s obrannou agresivitou na celém hřišti. Jednoznačně zcela odlišný styl rozhodování než v českých soutěžích. Zde však není obranná činnost tak poctivou prací obránců a často místo práce nohou je používána účelová práce rukou.
Trenérská klinika Final Four Player Development Clinic
Součástí programu Final Four byla trenérská klinika Player Development Clinic, jejímíž lektorem byl NIKE SPARQ Master Basketball Trainer Christopher Thomas a obsahem funkční trénink pro rozvoj mladých hráčů. Dvě hodiny prezentace přímo na jedné z hracích ploch v podání týmu demonstrátorů z francouzského INSEPTU nabídly nejen přímou ukázku, ale vynikající didaktický výstup vysoce odborného charakteru. Právě fyzická příprava ve výchově hráčů se specifiky pro basketbal je jednou z hlavních slabých stránek českého basketbalu. Obsahem byla aplikace tréninku rychlosti, síly, agresivity a reakční rychlosti speciálně pro účely basketbalu a v procesu výchovy mladých hráčů. Důraz byl kladen nejen na obsah cvičení, jejich cíle, ale především techniku provedení a účelovost.
Organizace programu Final Four
Pařížský podnik opět prokázal absolutní profesionalitu euroligy a to nejen v oblasti vlastních utkání, ale v celé organizaci, důrazu na doprovodné akce a nejen sportovní, ale i společenskou stránku. Medializace je vlajkovou lodí euroligy. Celkovou kulturu euroligy odráží i kultura fanoušku, jako emotivní, ale korektní součástí celé akce.
