14 dní po návratu z mezinárodního turnaje juniorů v italském Lissone tým juniorů ročníku 1993-1996 odcestoval na další mezinárodní juniorský turnaj v Itálii „THE VICTOR RHO INTERNATIONAL BASKETBALL TOURNAMENT 2010“, který se konal 20. – 25. dubna ve městě RHO poblíž Milána již jako 27. ročník. Za účasti 16 týmů se turnaje zúčastnily kromě tradičních domácích italských týmů v čele s Virtusem Bologna týmy z Lotyšska, Francie, Řecka a Chorvatska. Vzhledem k leteckým problémům nedorazily týmy z USA. 16 týmů bylo rozděleno do 4 čtyřčlenných skupin, z nichž z každé do play-off postupovaly první dva týmy. Roli největších favoritů v průběhu soutěže prokazovaly týmy lotyšského mistra z Rigy a italského Virtus Bologna. Hráči USK vyhráli svoji skupinu, když v posledním a nejtěžším utkání porazili v koncovce italské Cantu. V předchozích utkáních porazili Scavolini Pesaro a Ador Bollate. Ve čtvrtfinále pak zdolali řecký Paok Soluň. Postup mezi čtyři nejlepší týmy byl velkým úspěchem, avšak vidina finále byla velkou motivací. K tomu však stál nepřekonatelný mistr z Rigy, jejíž hráči se prezentovali výjimečnou úspěšností tříbodové střelby a agresivní zónovou obranou. Navíc hráčům FS docházeli jak mentální, tak fyzické síly. Na nepřekonatelný obranný val Lotyšů a mimořádnou úspěšnost střelby za tři body i z těžkých pozic hráči FS zbraň nenašli. Čekal je tak jen souboj o třetí místo s Armani Jeans Milano. Poslední utkání o třetí místo se tak stalo pro hráče spíše vnitřním soubojem s vlastními silami, který již nedokázali vyhrát. Suverénním vítězem turnaje se stal lotyšský tým z Rigy, který ve finále přesvědčivě porazil Virtus Bolognu. Kromě postupu do semifinále se úspěchem stala individuální ocenění. Tomáš Kyzlink vyhrál prestižní soutěž ve smečování SLAM DUNK CONTEST a současně se stal MVP All Star game, čímž bude české jméno již neodmyslitelně zapsáno do historických tabulek turnaje, Lukáš Feštr skončil za lotyšským sniperem druhý ve střelbě trojek. Cenu nejmladšího hráče turnaje obdržel třináctiletý Marek Mareš, stále ještě hráč kategorie U14. Celkově byl turnaj další cennou zkušeností nejen z elitním evropským mládežnickým basketbalem, ale i velkou zkouškou nejen basketbalových kvalit, ale především fyzických a mentálních sil mladých hráčů.
Konečné umístění:
1. BSJC RIGA
2. Virtus Bologna
3. Armani Junior Milano
4. USK Future Stars Praha
5. Pallacanestro Cantu
6. Basket Rimini
7. Zadar Zara
8. Paok Sollonico
9. Pau Orthéz
10. Ardor Bollate
11. Robur Varese
12. Osal Novate
13.-16. Scavolini Pesaro, Aurora Desio, Bergamo, Victor Rho
USK FS Praha – ADOR BOLLATE (Itálie) 65:34 (26:21)
Body: Kyzlink 18, Feštr 14, Pištelák 10, Jeřábek 8, Petrák 7, Truhlář 6, Jiránek 3, Hanzlík 2
Užitečnost.: Feštr 24, Kyzlink 16, Truhlář 12, Petrák 11, Pištelák 8
Druhý den turnaje přinesl Future Stars další vítězství, ale také ukázku místní pohostinnosti, nadšení z basketbalu a jeho atmosféry. Organizátoři turnaje a rodiny, ve kterých hráči bydleli, připravili celému týmu cestu do Milána, které je od místa dějiště celé akce vzdálený necelých dvacet kilometrů. Hráči i realizační tým mohli vidět to nejdůležitější z tohoto města a zároveň díky přízni místních basketbalových nadšenců, být obdarováni nezapomenutelným zážitkem. Ve večerních hodinách se pak utkali právě s domácím týmem Ardor Bollate. Vstup FS do utkání byl na rozdíl od včera poněkud vlažnější a do svého obvyklého tempa se dostali až po změně stran. Největší problém jim dělala nižší sestava domácího celku a jeho odstupovaná obrana. Rozehrávači se tak pořádně zapotili při hledání skulin v obraně soupeře, aby nebyli odkázáni pouze na střelbu z delší vzdálenosti. Ve třetí čtvrtině však srovnali svou hru a díky nezaujatému povzbuzování domácích, přidali i několik efektivních kousků ze svého repertoáru. Konečný stav utkání 65:34.
USK FS Praha – Pallacanestro CANTU (Itálie) 53:51 (21:28)
Body: Kyzlink 23, Feštr 14, Truhlář 6, Jiránek 5, Jeřábek 5 ,Fait 1
Užitečnost.: Kyzlink 25, Truhlář 16, Feštr 8
Třetí hrací den ve skupině přinesl mnoho emocí. Hráči FS se postavili v přímém souboji o výherce skupiny italskému Pallacanestro Cantu a byl to zápas s velkým Z! Češi se museli vypořádat s čtyřiceti minutami zónové obrany, což pro nově poskládaný tým hráčů do sedmnácti let byl velký oříšek. Navíc v první čtvrtině ztratili pro zranění jeden ze svých stavebních kamenů Vítka Petráka. V utkání nepadlo příliš bodů a jednalo se o opravdový boj v rámci fair play. Češi v prvním poločase trochu ztráceli na doskoku a neměli tak možnost po střelách z dálky druhé šance na zakončení. V poločase za nepříznivého stavu 21:28 se však stmelili a přes četná zranění dokázali utkání zvrátit ve svůj prospěch. Velkou zásluhu na tom měla i atmosféra v hale, která byla doslova strhující. Rodiny, ve kterých hráči bydlí, zaplnili hlediště a svým neúnavným povzbuzováním „Praga! Praga!“ hnali USK za vítězstvím. Jejich přáním jim nakonec splnil Lukáš Feštr. Ten zúročil nabrané zkušenosti z podobných mezinárodních akcí, kterých se díky Fututure Stars již zúčastnili, a vzal odpovědnost na svá bedra. Za nepříznivého stavu 50:51, kdy do konce utkání zbývalo šestnáct vteřin, vstřelil trojku a Canto již po oddechovém čase nenašlo odpověď. USK Future Stars Praha tak porazili Cantu 53:51 a do čtvrtfinále turnaje postoupili z prvního místa.
Čtvrtfinále:
USK FS Praha – PAOK Soluň (Řecko) 67:48 (30:25)
Body: Kyzlink 24, Feštr 20, Truhlář 7, Fait 6, Jeřábek 5, Jiránek 4
Užitečnost.: Kyzlink 22, Truhlář a Fait 10, Feštr 8
Hráči USK Future Stars Praha měli ve čtvrtfinále první možnost střetnout se s řeckou basketbalovou školou. Premiéra jim přinesla nesčetně šrámů, ale byly vítězné. Čtvrtfinálový souboj nepřinesl příliš kompaktní hru v útoku ze strany FS, ale vše se snažili hráči vynahradit v obraně. Herní projev byl vyrovnaný a Češi si udržovali náskok pěti bodů. V poločase vedli 30:25 a po návratu z šaten je čekala zónová obrana soupeře. Díky rozhodčím bylo utkání plné neočekávaných zvratů, které se přenášeli do emocí hráčů na hřišti i na lavičky obou týmů. Pražané se však s touto skutečností vyrovnali lépe a díky disciplinovanosti nakonec z vzniklé situace vytěžili maximum. Do poslední čtvrtiny vstupovali za stavu 44:37, ale ještě čtyři minuty před závěrečným klaksonem vedli pouze o devět bodů a nic nebylo jisté. Řecká horkokrevnost se však projevila naplno a na lavičku Soluňe zamířilo postupně několik technických chyb. V závěru utkání hráči FS házeli nespočet trestných hodů po faulech, které si vysloužili dokonce dvakrát diskvalifikační faul. Byli však z čáry trestného hodu úspěšní a tak skóre nakonec narostlo do výsledného stavu 67:49, který však neodpovídá vyrovnanému utkání.
Semifinále:
USK FS Praha – DSN RIGA (Lotyšsko) 51:74 (17:44)
Body: Kyzlink 21, Feštr 11, Petrák 5, Fait 4, Truhlář, Jiránek a Jeřábek 3
Užitečnost: Kyzlink 20, Feštr 8, Truhlář 7, Jiránek 7, Petrák 6, Fait 3
V boji o finále čekal na juniory USK zatím nejlépe se prezentující tým na turnaji lotyšský mistr z Rigy. Nejen že do té doby neprohrál, ale všechny utkání vyhrával rozdílem několika desítek bodů. O jeho kvalitě se přesvědčili čeští hráči hned v první čtvrtině. Ač do utkání vstupovali s velkým odhodláním vybojovat účast ve finále, tak velmi brzy byly jejich plány narušeny. Hned od první čtvrtiny Lotyši nastoupili s neuvěřitelnou kanonádou tříbodové střelby. Nikoliv z volných pozic, ale řada střel byla z dobře bráněných pozic přes ruku obránce. Potvrdili tak svoji národní tradici tříbodové střelby. To výrazně sráželo sebevědomí a jistotu českého týmu. Navíc druhou hlavní překážkou byla agresivní zónová obrana, kterou lotyšský tým aplikoval po celý zápas a ve velmi vysoké kvalitě. Český tým se tak velmi těžko prosazoval v útočné fázi, navíc přes velmi dobře fyzicky a silově disponované soupeře nebyl úspěšný na útočném doskoku. I přes veškerou snahu nedokázali změnit vývoj utkání, kdykoliv měli šanci na obrat, přišla těžká úspěšná tříbodová střela soupeře. Lotyši celkem nastříleli neuvěřitelných 14 trojek. Každá z nich navíc shazovala sebevědomí útočících Čechů proti kompaktní zónové obraně, na kterou díky prozatímní nesehranosti hledali stále správný lék. Oba soupeři vyhráli dvě čtvrtiny, přesto Riga nakonec zvítězila 74:51 a ve finále vyzvala Virtus Bologna. Ten ve druhém semifinálovém utkání, které bylo ódou na basketbal, porazil Armani Jeans Milano. Právě s Milánem, klubem hrající v mužské kategorii Euroligu, hrál český tým FS o bronzové medaile.
Utkání o 3. místo
USK FS Praha – ARMANI JEANS MILANO 49:68 (26:38)
Body: Truhlář 17, Kyzlink 13, Petrák 8, Feštr 6, Fait 3, Jiránek 2
Užit.: Truhlář 20, Petrák 8, Kyzlink 6, Fait 4, Feštr 3
V boji o třetí místo čekal hráče USK juniorský tým italského účastníka Euroligy Armani Milano. Boj o třetí místo na turnaji se stal pro juniory do 17 let stejně jako semifinálový duel nepřekonatelnou překážkou. Nikoliv jen kvůli kvalitě soupeře, ale především kvůli vlastnímu výkonu. Šesté utkání v šestém dni bylo, tak jak naznačoval již předchozí den, především vlastním bojem s hledáním mentálních a fyzických sil. Právě mentální síly byly hlavním elementem, který hráči postrádali. Začátek utkání byl snahou obout týmů prezentovat se na závěr turnaje kvalitním výkonem, který by jim zajistil medailové umístění. Bohužel právě tým USK byl týmem, který první neudržel tempo utkání a to především v základních činnostech jako je doskakování. Hráči Armani se sice stejně jako USK neprosazovali úspěšnou střelbou, avšak většinu svých neúspěšných střel si dokázali doskočit a vytvořit si tak lehké druhé střelecké příležitosti. Nebránili tak jeden útok soupeře, ale ten měl často několik útočných příležitostí skórovat na jednou. Tyto jednoduché koše právě sráželi hráče FS do kolen. Nenašli sil, aby dokázali tyto chyby eliminovat a soupeř si postupně vytvořil až desetibodový náskok. Na hráčích USK byla sice patrná snaha, ale vlastní realizace a efektivita postupně klesaly na dno jak v obranné, tak v útočné fázi. Neúspěšné střelecké pokusy bez útočného doskakování, ze kterého právě těžil soupeř, byly dalším faktorem, který postupně srážel hráče USK. Hráči Armani díky své herní zkušenosti dokázali těžit ze všech chyb USK, a tak jim stačilo pouze čekat na chyby. Junioři FS se i po poločase snažili o vyrovnání skóre, avšak i když ubránili několik útoků soupeře, který několik minut nevstřelil ani bod, tak nedokázali této příležitosti využít v útoku. Miláno navíc přistoupilo v druhém poločase k zónové obraně a to byla další mentální překážka pro herní a střeleckou neefektivitu FS. Nakonec Miláno vytěžilo z této střelecké nemohoucnosti USK trpělivým čekáním na chyby lehké střelecké příležitosti a hráči USK tak již nedokázali snížit skóre pod 10 bodů. Přestože stále měli hodně času, tak jejich působní na hřišti směřovalo k bezradnému trápení způsobenému nedostatkem především mentálních sil. To dokladoval závěr poslední čtvrtiny, kdy zcela nepochopitelně z 10 bodového rozdílu hráči USK absolutní nekoncentrací dovolili soupeři nastřílet zadarmo laciné koše. Výsledek tak neodpovídal kvalitám soupeřů, ač Armani vyhrálo zaslouženě, ale bylo především vnitřní porážkou v boji s vlastní vůli hráčů a týmové síly. Z tohoto boje vyšel nejlépe Daniel Truhlář, který jediný strávil na hřišti 40 minut a ještě v závěru utkání dokázal soupeři vzdorovat nejen v obranné, ale především útočné fázi, o čemž svědčí jeho 17 nastřílených bodů. Ostatní hráči svůj vnitřní boj prohráli a tak se z bronzové medaile radují hráči klubu italské série A Armani Milano.
Postřehy a hodnocení – Petr Jachan:
Hodnocení turnaje – turnaj nabídl konfrontaci několika basketbalových škol jako italské, chorvatské, lotyšské, řecké, francouzské a samozřejmě české. Překvapivě v pozitivním světle se ukázaly italské týmy, nejlepší z nich Virtus Bologna a to nejen hráčským složením, ale i perspektivou hráčů, fyzickým a herním projevem. Jasně nejlepším týmem, který všechna utkání vyhrál rozdílem třídy, byl vítěz turnaje lotyšská Riga, velmi univerzálně poskládaný tým (hráči na všech postech 192-202), silově a atleticky velmi dobře vybaven, schopný hrát efektivní fyzický basketbal s minimem ztrát s mimořádně vysokou úspěšností střelby za tři body od hráčů na všech postech. V obraně aplikující velmi agresivní zónovou obranu. Obecně se aplikovala velmi fyzická agresivní obrana, ke které přispěl volný přístup ze strany rozhodčích. Trochu odlišný trend než v ČR. Rozdíl často nebyl v herním projevu, ale v efektivitě týmů. Některé týmy měly velmi dobře složený hráčský kádr a herní projev, avšak jejich efektivita zatím nestačila na výsledek (Zadar, Rimini, Pau Orthéz, ale i USK ..). Opět se prokázala skutečnost, že bez ohledu na výsledek vždy oba týmy dohrávají utkání na 100 %.
Finále turnaje - ve finále předvedla RIGA, semifináloví přemožitelé USK, velký výkon, když postupně dokázala ovládnout celé hřiště a přehrála italský Virtus Bologna rozdílem třídy 66:42. Jestliže mluvíme o mentální vyspělosti českých hráčů, tak právě Riga, ale i Virtus, dokázali v šestém utkání předvést maximální výkony. Riga jednoznačně předvedla vrcholný výkon, a to celý turnaj hrála s minimální rotací hráčů. Přestože bylo vidět, že klíčoví hráči hráli ve finále nadoraz, tak jejich výkony měly stoupající a ve finále gradující úroveň. Nejlepší hráč, vyhlášen i MVP, odehrál bez střídání celý zápas a to s neuvěřitelnou úspěšností střelby z dlouhé vzdáleností, ale i dovedností hry jeden na jednoho, ač se jednalo o podkošového hráče hrajícího především čelem ke koši. Zde je právě patrný rozdíl mezi českými hráči, když náš tým opakovaně nedokáže v závěrečných utkáních velkých turnajů odehrát vrcholné výkony. Úroveň odolnosti, vůle po vítězství a koncentrace na velké utkání, ale i zkušeností byly patrné u hráčů Rigy. Virtus naopak hrál s maximální rotací hráčů a ač jeho patrným cílem bylo vysokým tempem utkání Lotyše přehrát, tak naopak Riga po celý průběh finále fyzicky dominovala a je třeba podotknout, že s minimálním počtem ztrát, které naopak u českého týmu v posledních utkáních narůstaly. Odpovědí je tak úroveň fyzické a mentální připravenosti a odolnosti hráčů. Riga ve finále využívala dva obranné systémy, osobní obranu a ve větším rozsahu zónovou obranu, avšak oba v maximální agresivitě a nasazení. Z hlediska zkušeností však měla Riga ve svém kádru většinu lotyšských reprezentantů i s účastí v juniorské euroligové kvalifikaci za zahraniční týmy. Virtus zase hvězdu švédské reprezentace.
Účast českého týmu – turnaje se zúčastnil nově budovaný tým juniorů pro nadcházející sezónu, který zahrnoval jak hráče z kategorie juniorů U18, tak z kategorie kadetů U16. Pro řadu hráčů to však nebyla první mezinárodní zkušenost, ale další významná mezinárodní akce umožňující konfrontaci s elitním evropským mládežnickým basketbalem. Tým během šesti dnů absolvoval čtyři tréninkové jednotky a šest utkání, což byl extremně náročný program. Nově budovaný tým určitě nezaostával z hlediska fyzické připravenosti a byl i konkurenceschopný v somatotypech hráčů, avšak s rozdílem využitelnosti vysokých hráčů. Naši nejvyšší hráči výrazně zaostávali v silové a technické vybavenosti, resp. realizaci. Z toho pramenila nízká efektivita nejen na útočném, ale i obranném doskoku. Hlavním rozdílem byla opět herní vyzrálost a aplikace individuálních činností pod agresivním tlakem soupeře. Nejslabší dovedností byly opět přihrávky. Herní slabinou bylo řešení herních situací jak z hlediska čtení obrany, tak z hlediska spolupráce se spoluhráči a schopnost realizace herních dovedností. V porovnání s některými soupeři jako byli Lotyši a Virtus jsme výrazně zaostávali ve střelbě z dlouhé vzdálenosti, avšak oproti ostatním týmům jsme byli konkurenceschopni. Tradiční slabou stránkou je mentální vyspělost hráčů, resp. osobnostní profil ve formě vítězné mentality, v danou chvíli realizovat vítěznou činnost a herní komplexnost (efektivní útočná a i obranná činnost v daný moment), snaha vyhrát každý herní souboj nad soupeřem (doskok, hra jeden na jednoho, …). Naší silnou stránkou byla přechodová fáze na útočnou polovinu a týmová obrana, avšak v menším univerzálním složení hráčů. Při zapojení vyšších hráčů obranná efektivita zaostávala. V prvních utkáních jsme měli silné osobnosti na postu 1 a 2, s přibývajícími utkáním však jejich komplexnost a celkový projev upadaly.
Organizace – vzhledem k 27. ročníku turnaje byla akce tradičně velmi dobře organizována, jedinou slabou stránku byla neúčast zámořských týmů. Velkým pozitivem je hrací systém a délka trvání turnaje. Šestidenní turnaj zahrnující šest utkání, tři ve skupině a tři v play-off (čtvrtfinále, semifinále a finále) nabízí velmi náročný program testující nejen basketbalové, ale i mentální a fyzické dispozice. Opět velká pohostinnost. Velmi dobrý přístup a divácký zájem v jednotlivých halách. Aktuální prezentace webových stránek, dostupných ve stravovacím centru.
Doprovodné akce – kromě turnaje celá akce zahrnovala doprovodné především charitativní akce pro postižené děti. Hlavní doprovodnou akcí byl však tradiční All Star game večer, utkání hvězd, který zahrnoval all star game mezi Východem a Západem, soutěž ve střelbě trojek a smečování. Zcela zaplněná hala tak mohla být svědky utkání výběru italských hráčů, proti výběru „zbytku světa“. Projet Future Stars ve večerním programu měl celkem tři zástupce: Víta Petráka, Tomáše Kyzlinka a Lukáše Feštra. Poslední jmenovaný se suverénně prostřílel do finále střelby trojek, kde těsně podlehl sniperovi z lotyšské Rigy a skončil na druhém místě. Vít Petrák pobavil s týmovým parťákem Tomášem Kyzlinkem přítomné diváky několika leteckými kousky v utkání obou výběrů. Druhý jmenovaný si pak doslova podmanil burácející halu v soutěži ve smečování. Leteckým představením zastínil své soupeře a plným právem si vysloužil první místo v této královské disciplíně a obdiv mladých basketbalových nadějí. Za samostatnou akci lze považovat samotné finále, které sledovala zaplněná hala jako svátek basketbalu včetně následného závěrečného slavnostního ceremoniálu.
