Sokol Pražský – USK Praha 59:75 (31:39)
Body USK: Šotnar 18, Balvín 12, Feštr a Kyzlink 11, Hartman 8, Morávek 6, Mareš 4, Stariat 3, Petrák 2
Užitečnost USK: Balvín 21, Feštr 20, šotnar 16, Morávek 12, Kyzlink 8, Hartman 4, Mareš 3
Tradiční pražské derby se Sokolem Pražským čekalo juniory v netradičním pátečním termínu. V prvním utkání měli sice v průběhu utkání jasnou převahu hráči USK, utkání nakonec dospělo do dramatické koncovky s prodloužením, ve kterém domácí USK uhájil těsné vítězství. Právě proto se na Sokole Pražském opět čekalo atraktivní utkání. K tomu přispěly oba týmy svým bojovným výkonem. Na juniorskou extraligu neobvyklé souboje klasických podkošových hráčů zdobily průběh utkání. Hosté od začátku utkání usilovali o velmi aktivní obranu, kterou rozbíjeli útočné plány domácích. Ti dokázali kontrovat úspěšnými střelami z dlouhé vzdálenosti při důsledné týmové distribuci míče k hledání volných střel. Přesto se mladí vysokoškoláci postupně dostali do několikabodového vedení, které udrželi až do druhého poločasu (poločasový rozdíl 8 bodů). Ztráty a neproměněné TH byly hlavní brzdou, aby náskok byl jako obraz hry daleko vyšší.
K tomu přidali i neproměňování podkošových střel s úspěšností 53%. Rozhodující však byla třetí čtvrtina, ve které hostující vysokoškoláci přidali na obrátkách zvláště v obranné fázi, když domácím povolili jen 12 bodů. Vysokoškoláci se snažili udržovat vysoké tempo hry. K tomu využívali častou rotaci hráčů, bohužel stále bojovali s velmi nízkou efektivitou, když kromě neproměňování jasných střel přidali hazard v podobě 42% úspěšnosti trestných hodů. Při 18% střelbě za tři body, tak nedokázali svůj projev na hřišti přenést do konečného rozdílu, který udržovali stále jen kolem 20 bodů, což neodpovídalo projevu na hřišti. Do hry se vyváženě zapojili všichni hráči, s druhou nejvyšší užitečností 20 se prezentoval nejmladší hráč na hřišti Lukáš Feštr, který tak odpověděl na svůj výkon ze stejného derby kadetů. Podkošoví hráči se snažili plnit svoje role, avšak silní podkošoví hráči Sokola Pražského byli více než zdatnou překážkou a výsledkem byla jejich velmi nízká efektivita, kterou tak částečně převzali rozehrávači. K tomu přispěla i snaha soupeře zastavit rozjeté vysokoškoláky a právě tradiční zóna byla jednou z brzd tempa utkání. Pro mladé vysokoškoláky to však spolu s pokusy o presingovou obranu byla další škola v udržení koncentrace po celý průběh utkání.
