Michal Šotnar byl jedním z pilířů úspěchu reprezentačního výběru do osmnácti let. Ten na ME Divize B v Izraeli pod vedením trenéra Ulrycha dosáhl na zlaté medaile a tím si zajistil pro příští rok účast mezi absolutní špičkou v Divizi A. „Je to asi můj zatím největší úspěch basketbalové kariéry, ale před námi jsou ještě lepší týmy,“ říká pokorně nejvíce asistující rozehrávač českého výběru. Touto vítěznou tečkou tak zakončil svou letošní úspěšnou sezónu, ve které například vyhrál titul Mistra ČR, ale především nabral mnoho cenných zkušeností z utkání po Evropě ať už s reprezentací, nebo projektem Future Stars.
Gratuluji k úspěchu! Jak náročná byla cesta zpět do Divize A?
Myslím si, že příprava byla kvalitní, to byl asi základ úspěchu. Bylo důležité, že se nám vyhýbala zranění po dobu ME i v přípravě. Celý turnaj byl poměrně náročný, jak fyzicky, tak psychicky, ale zvládli jsme to na výbornou. Jediným menším nedostatkem byla počáteční nesehranost zaviněná pozdějším zapojením tří hráčů do přípravy, kteří působili i v reprezentaci U20, ale s tím se dalo počítat. Již v přípravě kdy jsme nastupovali proti týmům z divize A bylo vidět, že náš tým bude mít na to, aby se o postup z Divize B popral. Až na nečekanou porážku od Finského výběru, která nás ale ještě více posílila a namotivovala, jsme až do zápasu s Belgií soupeře přehrávali. Po zápase s Finskem jsme věděli, že postup nám zajistí prakticky jen tři vyhrané zápasy po sobě. První a druhý nejtěžší krok k postupu jsme udělali proti Belgii, která patřila k silnějším soupeřům. Dále jsme pak nezaváhali proti soupeři z Bosny a mohli se připravovat na semifinále s Černou horou, ve kterém jsme nebyli papírovými favoriti. Zápas jsme zvládli po dramatické koncovce a zaslouženě pak porazili překvapení turnaje Finsko, kterým jsme tak vrátili naši jedinou porážku na turnaji.
O postupu zpět mezi elitu jste rozhodli už výhrou nad Černou Horou. Závěr utkání byl ale dost dramatický…
Prakticky až ke konci zápasu jsme prohrávali, ale udržovali se na dostřel. V poslední čtvrtině ale navýšili Černohorci na rozdíl 11 bodů a vypadalo to, že s naší nadějí na postup je konec, nikdo z nás už prakticky moc nevěřil, že jsme schopni za poslední čtvrtinu přehrát dobře hrající Černou Horu. Vše však zlomila trpělivá hra v útoku a zlepšená obrana způsobená přechodem z osobní na zónovou obranu, proti které nemohli Černohorci najít recept. Zajímavé je, že zónová obrana se nám v průběhu přípravy a zápasů na ME příliš nedařila, ale paradoxně nám vyhrála nejdůležitější zápas.
Přišlo pak uvolnění a opadl tlak? Mise tím splněna nebo jste šli od začátku přímo po zlaté medaili? Před ME bylo jasným cílem postoupit, což jsme zápasem proti Černé Hoře splnili. Když už jsme byli ale takhle daleko, chtěli jsme celý turnaj vyhrát a vrátit Finům porážku ze skupiny. Jak to dopadlo, už není třeba opakovat.
Samotné finále proti Finsku pak vypadalo jako oslava úspěchu, bez větších nervů. Bylo tomu opravdu tak?
Finové působili od začátku zápasu unaveným dojmem a byla na nich až příliš vidět uspokojená nálada z postupu do divize A, proto byl zápas z našeho pohledu jednodušší. Jedním z faktorů byla také únava hráčů Finska zapříčiněná menší rotací hráčů. Vše nám tak hrálo do karet, které jsme mohli míchat my.
Společně s Tomášem Vyoralem si se střídal na rozehrávce. Evidentně vám tento tandem vyhovuje...
Pokud jsme se sešli dohromady na hřišti, což bylo dost často, až do mého zranění, já měl za úkol organizovat hru z pozice klasického rozehrávače a Tomáš hrál spíše z pozice dvojky, kde se dostával více do zakončení, o čemž svědčí i to, že se stal naším nejlepším střelcem na turnaji. Vyhověli jsme si a klapalo to.
Byl jsi nejvíce asistujícím hráčem českého výběru. Napomohla tomu i spolupráce na hřišti s hráči USK, na kterou jsi připraven z klubu?
Během klubové sezony jsem si připisoval asistence hlavně ve spolupráci s Ondrou Balvínem, ovšem na ME nebyla naše sehranost tolik znát. Moje asistence na tomto turnaji spočívaly většinou ve vniku směrem ke koši a následném vyhození na perimetr, kde jsme měli dost kvalitních střelců, kteří dokázali tyto pozice proměňovat.
Co říkáš tomu, že se v konečné nominaci objevilo nakonec celkem pět hráčů z USK Praha?
Kromě Jara Morávka, který však nemá české občanství, se jednalo prakticky o základní sestavu letošního vítězného týmu v kategorii U18. Proto si myslím, že nominace těchto hráčů byla zasloužená a ukázalo se, že projekt Future Stars dosahuje již teď viditelných výsledků, což se projevilo v připravenosti všech hráčů projektu tady na ME. Jako hráči USK jsme měli výhodu, že jsme odehráli spoustu kvalitních zahraničních utkání v průběhu sezóny, včetně kvalifikace do juniorské Euroligy, takže nás nezaskočil tolik naprosto odlišný herní styl, který je Evropě trendem, tak jako ostatní hráče výběru.
Jakou roli v tvé dosavadní basketbalové kariéře mé tento úspěch?
Je to asi můj zatím největší úspěch. Je to určitě dobrý posun v mé kariéře, ale musíme to brát s odstupem. Nebyla to Divize A a Evropská špička je stále někde jinde. Před námi jsou ještě lepší týmy. Pro mě je důležité, že jsem za poslední sezónu odvedl velký kus práce, který je vidět a budu v tom pokračovat. Podmínky k tomu mám.
Jaké jsou tvé nejbližší další plány?
Tato sezona pro mě byla velmi náročná, nastupoval jsem kromě zápasů extraligy U18 i v první lize za Litoměřice, kde jsem odehrál všechny možné zápasy bez jediného zranění. Zranění mě potkalo až v zápase na ME proti Belgii, které mě bohužel limitovalo v dalších zápasech. Proto bych chtěl toto zranění doléčit a poté bojovat o co nejlepší místo v sestavě v prvním týmu mužů USK Praha. Mladí hráči USK šanci v MNBL dostávají, je potřeba ji však využít a zasloužit si jí. Což bude po přechodu z U18 velmi náročné. Bohužel mě nečeká pouze basketbalová příprava, ale i školní povinnosti.
